můj 
šuplík

texty k dispozici

Texty nabízím veřejně, ale vyhrazuji si právo odsouhlasení jejich použití. A předem upozorňuji, že i nad těmito texty jsem strávil mnoho nocí, takže mají svojí cenu (na vyžádání).

Mrtvý vrány

1.
Život byl má kniha,
a ty nepopsanej list,
plánek starejch časů
mapa prázdnejch míst,
příběh, kterým táhli ptáci,
i my dva hledali jsme jih,
i my dva jsme chtěli dojít
na konec černejch knih.

2.
Život byl má černá kniha,
kdysi vázali je v kůži,
(to jen) každej něco někomu
a sám sobě dluží,
ta noc zeje v každým z nás,
každej jinak se v ní topí,
a kdo se nechá unést láskou,
ten v ní zmizí beze stopy.

Ref.
Víš, mrtvý vrány nezpívaj,
a úsvit bolí, pálí v očích,
je blbý dojít na okraj,
a nemoct, nemoct skočit,
Víš, mrtvý vrány nezpívaj,
a na všechny se dostane,
mrtvý vrány nezpívaj,
nad ránem.

3.
Život byl má černá kniha,
starej zákon, manuál,
slova zdála se být živá,
jeden by se pousmál,
jak se tenkrát věci měly,
tolik jinak, než se měly mít,
příběh vedl po čepeli,
co nás měla rozdělit.

Z malý vejšky

1.
Bylo to jen na pár dní,
jen na první a poslední,
a na to něco mezi tím,
už měsíc dávno nesvítí.

2.
Bylo to jen na pár chvil,
mělo to svůj start i cíl,
byl to běh na krátkou trať,
miluj mě a pak se ztrať.

3.
Byl to jenom okamžik,
zbylo jenom čau a dík,
žádný sliby, žádný chyby,
tak čemu se tu sakra divím.

Ref.
Z malý vejšky velkej pád,
poprvé a tisíckrát,
otřít dlaně od krve,
tisíckrát a poprvé.
Z malý vejšky velkej pád,
co to mělo znamenat,
možná hodně, možná nic,
čas to sbalil do krabic.

4.
Byl to jenom krátkej let,
do nebe a fofrem zpět,
přímý spoj a první třída,
a víc se z toho nezpovídat.

V rámci vlastní záchrany

V rámci vlastní záchrany,
neotvírám nezvaným
nikdo tu není vítaný
a až na pár nejmenovaných.

V rámci vlastní záchrany,
říkám stokrát ohraný,
že i přes karty rozdaný,
to ještě není prohraný.

V rámci vlastní záchrany,
už čtu jen zprávy vybraný,
všechno je stejně napsaný,
nahoře mezi hvězdami.

V rámci vlastní záchrany,
nezvedám čísla neznámý,
věřím v osud nad námi,
na nebe stříbrem protkaný.

A tak se skrývám za masku,
člověka bez závazků,
a v rámci vlastní záchrany,
schovávám sny schovaný,
A tak se skrývám za slova,
a každý den žiju od znova,
a v rámci vlastní záchrany,
z frází stavím zábrany.

V rámci vlastní záchrany,
tam házím další frťany,
a z růží ručně řezaných,
stavím pevný zábrany.

Každej má to svý

Každej má to svý,
skrytý království,
místo, kde pod zámkem drží
černý tajemství.

Každej má to svý,
malý vyhnanství,
svoje vlastní desatero
a svý pohanství.

Každej má to svý,
tajný zoufalství,
draka, kterej dobře hlídá
lesklý bohatství.

Každej má to svý,
starý proroctví,
každá, každá duše žije
ňáký otroctví.

Každej má to svý,
něžný barbarství,
na svejch rukou krev a špínu,
v srdci temnářství.

Každej má to svý,
každej z nás je světem sytej,
a přesto hladoví,
Každej má to svý,
každej občas lásku načne
a jinej dopoví,
každej má to svý.

Věčný pády

1.
Zlomili mi srdce,
a nutili ho jíst,
bylo ještě teplé
jak čerstvá nenávist,
a já jsem se dávil,
svojí vlastní krví,
a nebyl jsem poslední,
a nebyl jsem prvý.

2.
Srazili mě k zemi,
nutili mě říct,
že se navždy vzdávám,
tvých nejtajnějších míst,
kolem páchlo pohrdání,
kat byl můj zpovědník,
a nebyl jsem prvý,
ani poslední.

Ref.
Pády, naše věčný pády,
když noc obrací se zády,
zachránit se musí každej sám,
taky jsem tam byl,
dobře to tam znám.
Pády, naše tichý pády,
když noc je jenom další z řady,
a každej, každej sám
musí vstát a najít cestu
svoji cestu ke hvězdám.

3.
Ohnuli mou víru,
víru, která mění svět,
nechali mě trpět žízní
a po lásce hladovět,
posměch nad tím držel vládu
a všude kolem hořel sníh,
nebyl jsem (v tom) prvý,
(nebyl) ani poslední

Chci ti říct víc

Chci ti říct víc, než se říká,
než ráno pozatýká,
dnešní noc,
než v ulicích se rozední.

Svlíknout se víc, než se svlíká,
ráno v otazníkách,
dnešní noc,
dnešní noc je poslední.

Tak stále doufám,
že otočím svět,
vrátím ho tam,
kde navždy měl být,
kde jsem neříkal nic,
a přece měl jsem tě víc,
déšť roky smejvá
a čas všechno rozdrobí.

Chci ti říct, co se tebe týká,
mám tě všude po šuplíkách,
schovanou,
a zadřenou pod kůží.

Tak stále doufám,
že otočím svět,
vrátím ho zpátky,
tak kde byl dřív,
kde jsem cítil tvůj dech,
celou noc na zádech,
a měsíc vcházel do dveří.

Jednou

Jednou přijde čas,
Jednou přijde bída,
kdy se každej z nás
bude srdci zodpovídat,
ten den je blíž a blíž,
přemýšlej, co odpovíš.

Jednou přijde čas,
jednou přijde chvíle,
kdy dojdeme nad propast,
jenom s jedním křídlem,
už nebude proč si lhát,
že spíš než let nás čeká pád.

Jednou,
sekeru zvednou,
jednou,
světy zblednou,
jednou,
jednou přijde den.

Víš,
tam někde v dáli,
víš,
sny se rozkutálí,
a hvězdy jen pro tebe jsou,
jednou tě tam donesou.

Víš,
to tvý nebe čeká,
víš,
noc svý šaty svléká,
a muži zas do vojny jdou,
jednou tě tam odvedou.

texty na zakázku

Jsem otevřen všem smysluplným projektům, pokud je Váš zájem opravdu seriózní, neváhejte mě s Vaší jasnou vizí kontaktovat. Ale znovu předem avizuji, že napsat dobrý text je opravdu nelehká práce.

Tomáš Tajchner

E-mail: tomas.tajchner@gmail.com
Telefon: 608 109 888

Sledujte mne na sociálních sítích:

Tyto stránky vytvořila Hanele (www.hanele.cz) – tvorba webových stránek, logotvorba a další grafické práce.