L. Dusilová feat. D. Koller

Dokud ticho k tichu mluví,

vítr prosby ze rtů bere,

cizí slova z cizích vět,

co šeptám jedním směrem.

 

Dokuv voda po vodě chutná,

stromy rostou do nebe,

nebe, ze kterého padaj,

kapky psaný pro tebe.

 

Dokud se je o co dělit,

dokud je ještě s kým,

jak snadné je věřit,

všemu, čemu nevěřím.

 

Dokud jaro podzim střídá,

světlo se ve tmu převrací,

uléháme v nevyřčeném,

a vstáváme v náznacích.

 

Dokud není ve tvé duši,

tak ti černá hrozně sluší,

dokud není ve tvých očích,

tak ji nikdo nevytuší.

 

Dokud mé dlaně byly prázdné,

nic se mi z nich nevysmeklo,

ticho krůček za okrajem,

za nás už všechno řeklo.

 

Dokud voda po vodě chutná,

nebe vzrostlé na tvém stromě,

země věčně žíznivá,

po vodě, co jsi psala pro mě.