F 12.2
moje jediný předsevzetí ze silvestra 2005 v dublinu bylo, že do svých třiceti (tenkrát jsem si myslel, že už to budu mít v hlavě srovnaný) nic nenapíšu. Na a na konci roku 2006 vykoukla na svět samizdatem útlá černá knížečka s názvem F 12.2 (lékařská administrativní škatulka syndromu odnětí). její dotisk je odložen na neurčito...
za stálého přísunu
přítulných drog,
daří se mi držet
jakýs takýs krok,
na kovovém hovadu
edvarda beneše,
posílám po proudu
močové depeše
.................................................................
lehký jak bezelstnost větrolamů, uhýbám ti duší a tělem klamu, poslouchám a prohlížím si tě, občas potají, občas nepokrytě, tvůj pramen vlasů který pořád padá ti do čela, co prsty sčesat dozadu už tolikrát jsi zkoušela, ale vždycky nakonec stejně sklouzne zpátky, do hřívy na jejíž slabounkou vůni je i Dior krátký, tak skládám ti k nohám pravdu a to bez i příslušného obalu pomalu s tím dynamitem malá, pomalu ................................................................
ranní noviny, cesta ke stánku kratší netrpělivosti, ranní noviny, zase tak prázdné, navlhlé zlostí, ranní noviny, dva šálky bosé kávy, ranní noviny a o ní žádné zprávy