F 12.2

 

 moje jediný předsevzetí ze silvestra 2005 v dublinu bylo, že do svých třiceti (tenkrát jsem si myslel, že už to budu mít v hlavě srovnaný) nic nenapíšu. Na a na konci roku 2006 vykoukla na svět samizdatem útlá černá knížečka s názvem F 12.2 (lékařská administrativní škatulka syndromu odnětí).  její dotisk je odložen na neurčito...

 

 

za stálého přísunu

přítulných drog,

daří se mi držet

jakýs takýs krok,

na kovovém hovadu

edvarda beneše,

posílám po proudu

močové depeše

 

.................................................................

 

lehký

jak bezelstnost větrolamů,

uhýbám ti duší

a tělem klamu,

poslouchám

a prohlížím si tě,

občas potají,

občas nepokrytě,

tvůj pramen vlasů

který pořád padá ti do čela,

co prsty sčesat dozadu

už tolikrát jsi zkoušela,

ale vždycky nakonec

stejně sklouzne zpátky,

do hřívy na jejíž slabounkou vůni

je i Dior krátký,

tak skládám ti k nohám pravdu

a to bez i příslušného obalu

pomalu s tím dynamitem malá, pomalu

 

................................................................ 

 

ranní noviny,

cesta ke stánku kratší netrpělivosti,

ranní noviny,

zase tak prázdné, navlhlé zlostí,

ranní noviny,

dva šálky bosé kávy,

ranní noviny

a o ní žádné zprávy